V tomto průvodci se podíváme na historii, techniky a umělce stylů realistického tetování, surrealismu a mikrorealismu.

Umělecké hnutí fotorealismus vzniklo jako vývoj z pop-artu — právě zde nachází mnoho realistických tetování své kořeny.
Jednou z hlavních technik při tvorbě realistického tetování je mapování stínů podle fotografie. Obrysové linie, které vymezují oblasti světla a stínu, se rozvrhují podobně jako vrstevnice na topografické mapě.

Styl a estetika se liší stejně jako motivy: portréty celebrit, filmové scény, fotografie, květiny, zvířata, malby...

Ať už si přejete vytetovat cokoli, existuje tatér, který to dokáže zrealizovat.
Mezi špičkové umělce v oblasti realistického tetování a jeho substylů patří:
Steve Butcher, Thomas Carli Jarlier, David Corden, Liz Venom, Freddy Negrete, Inal Bersekov, Edit Paints, Avi Hoo a Ralf Nonnweiler — jedni z nejlepších na světové scéně.

1. Historie a původ realistického tetování
2. Techniky realistických tatérů
3. Styly a umělci realistického tetování
4. Mikrorealismus
5. Surrealismus

Je úchvatné, když umělec dokáže vytvořit trojrozměrné umělecké dílo na něčem dvourozměrném — ať už jde o plátno, papír nebo lidskou kůži. Po letech oddanosti, motivace, tvrdé práce a velkého talentu dokážou tatéři, kteří se věnují hyperrealismu, realizovat neuvěřitelně složitá tetování.
Od prvotního nápadu, přes šablonu, až po finální tetování na kůži — množství techniky a času věnovaného těmto dílům je opravdu ohromující.
V tomto článku se podíváme na historii, techniky a styly realistického tetování, stejně jako na umělce, kteří tento styl dovedli k dokonalosti.

Historie a původ realistického tetování Už kolem roku 500 př. n. l. lze pozorovat odklon od strohého, archaického umění směrem k tvorbě, která začíná odrážet skutečné proporce a realistické prvky. Díky tomuto posunu se z původně robustních a stylizovaných forem stávají lidské postavy se stále větší mírou věrohodnosti. Později, během vrcholné renesance v 16. století, dochází k mimořádnému rozkvětu realismu v umění.

Mistři jako Michelangelo, Leonardo da Vinci, Rembrandt nebo Tizian položili základy pro budoucí generace umělců, kteří se snažili zobrazit život co nejvěrněji pomocí technik jako jsou měření proporcí obličeje, práce s perspektivou nebo použití Camera Obscura. V 19. století pak hnutí Realismus v malířství čerpalo z poznatků těchto starých mistrů, ale zároveň přijímalo nové filozofie — a tak vznikaly autentické výjevy každodenního života obyčejných lidí. Umělci jako Courbet nebo Millet se tak stali představiteli nového přístupu, který spojoval technickou zručnost s upřímností pohledu.

Dnes se mnozí tatéři v realistickém stylu rovněž inspirují starými mistry – nejen v technice, ale i v tématech svých děl. Skutečný průlom realismu v umění však nastal až s vynálezem fotoaparátu, který umožnil umělcům zachytit svět s dosud nevídanou přesností.

Vyvinuvší se z camera obscury, vynálezu, který pomáhá promítat obrazy, byla první fotografická snímka pořízena v roce 1816 Nicéphorem Niépceem. Nicméně až v roce 1878 byly vyvinuty menší přenosné fotoaparáty s rychlejší expozicí, které vyvolaly boom na trhu s fotografií. Později, díky technologickému pokroku společností jako Kodak a Leica, měla běžná společnost možnost zachytit scény ze života bez pomoci umělců, a zdálo se, že realistické malířství se stává zastaralým směrem.
Umělci také nechtěli být vnímáni jen jako pouzí imitátoři skutečného života, a tak i když pokračovali v používání fotografií jako zdroje, fotorealismus nebyl populárním stylem a realismus jako hnutí nevstoupil do hlavního proudu až do doby, kdy se fotorealismus v 60. a 70. letech 20. století objevil jako přímý protiklad abstraktnímu expresionismu a minimalismu a vyvinul se z pop artu.
Právě zde najdeme některé kořeny stylů a technik realistického tetování.

Naopak, v rozhovoru pro NPR mluví tatér Freddy Negrete o tom, že černo-šedý realismus v tetování má své kořeny v chicano vězeňské kultuře Kalifornie v 70. letech. Za mřížemi umělci používali materiály, které měli k dispozici, včetně inkoustu z pera, šicích jehel a podobně. Negrete popisuje, jak spálení dětského oleje vytvářelo černý saze, které se také používaly jako inkoust. Také vysvětluje, že kvůli domácím strojkům, které měly pouze jednu jehlu, byly tenké linky standardem. Vězeňská segregace znamenala, že Chicanos byli spolu a tatéři tvořili v rámci své vlastní kultury a vytvářeli typické motivy. To znamenalo, že do repertoáru chicano tetování patřila katolická ikonografie, aztécké kamenné vzory a hrdinové Mexické revoluce. Později, když byl Freddy Negrete propuštěn z vězení, zamířil do Good Time Charlie’s Tattooland, kde on a tato dílna začali psát historii tetování díky své oddanosti černo-šedému realismu.

Techniky realistických tatérů

Jednou z hlavních metod tvorby realistického tetování je mapování stínů, světel a kontrastů. Pokud jste někdy podstoupili realistické tetování, nebo alespoň sledovali proces přenášení šablony, pravděpodobně jste si všimli obrysových linií, které vymezují jednotlivé plochy podobně jako topografická mapa.

Tato metoda — stejně jako fotografie, která bývá připevněna v pracovním prostoru tatéra — je jedním ze způsobů, jak se umělec připravuje na tvorbu realistického motivu.
Existuje mnoho přístupů k práci v tomto stylu, ale jedno je jisté: realistické tetování vyžaduje pečlivé plánování, vysokou úroveň dovedností a technické přípravy.

Mikrorealismus

Za zmínku rozhodně stojí i vývoj realistického tetování v Soulu, Jižní Korea, kde umělci průkopnicky vytvořili styl, který dnes známe jako mikrorealismus.
Mnozí umělci z tohoto regionu, zejména rezidenti studia Studio By Sol, přinesli do realismu zcela nový pohled. Jejich díla jsou neuvěřitelně realistická — ať už jde o reprodukce výtvarného umění, fotorealistické portréty domácích mazlíčků nebo botanické motivy — ale zároveň jsou prováděna v extrémně malém měřítku, často s nádechem akvarelu a ilustrace.
Umělci jako Youyeon, Saegeem, Sol, Heemee a další fascinují svou jemnou a éterickou tvorbou ve stylu mikrorealismu. Od miniaturních drahokamů a ovoce až po mikroportréty ve fine line stylu – jejich práce představuje nový způsob, jak realistické tetování zmenšit a propojit s dalšími jemnými styly.
Kvůli možným problémům se stárnutím akvarelových tetování mnozí z těchto umělců používají tenké černé obrysy, které pomáhají zabránit šíření pigmentu v průběhu času.

Surrealismus

V rámci žánru realismu existuje mnoho různých stylů, přístupů a konceptů — surrealismus je jedním z nich. V podstatě jde o odnož realismu, kterou lze snadno rozpoznat: snové, realisticky ztvárněné výjevy a portréty jsou kombinovány s nečekanými nebo až bizarními prvky každodenního života.

Surrealistický styl tetování se vyznačuje tím, že rozšiřuje hranice představivosti. Běžné objekty jsou zasazeny do neobvyklých kontextů a vytvářejí nový, snový svět plný symboliky.
Většina tatérů — stejně jako výtvarníků obecně — řekne, že jejich styl a tvorba jsou inspirovány okolním světem.
A právě to je kouzlo realismu, surrealismu i mikrorealismu: schopnost přenést vše krásné, podnětné a emotivní ze života na pohyblivé plátno lidského těla.